Vestavba podkroví III. díl

aneb jak si poradit s podlahou...

Pokud toužíte po finančně dostupném vlastním bydlení, navíc v atypických prostorách s kouzlem romantiky, pak právě vestavba podkroví by mohla být tím nejlepším řešením.
Dalším velmi důležitým krokem, který musíme při vestavbě podkroví provést, je dokonalá renovace podlahy. Statika budovy a nerovnost stávajícího stropu většinou neumožňují instalaci těžké betonové podlahy. Podlaha podkroví se proto renovuje takzvanou suchou cestou pomocí suchého násypu a speciálních desek, které podlahu izolují proti kročejovému hluku.

Foto M. TUREK - RENOVA - rekonstrukce, sádrokartony, podkroví

Suchý násyp nad zlato
Pomocí suchého násypu vyrovnáme malé nerovnosti i velké výškové rozdíly. Malé částice (1 - 6 mm) keramzitu nebo perlitu, které suchý násyp tvoří, mají vynikající vlastnosti. K nejdůležitějším patří lehkost, vysoká odolnost v tlaku, nízká tepelná vodivost a zdravotní nezávadnost. Pokud to výška násypu umožňuje, můžeme do něho dokonce zabudovat elekroinstalaci nebo vodovodní potrubí.

Samotná aplikace suchého násypu se provádí za pomoci vodících lišt vytyčujících jeho potřebnou výšku. Materiál se následně důkladně udusá a stáhne do přímé roviny. U starých dřevěných podlah s většími spárami musíme zabránit propadávání sypkého materiálu a umístit pod násyp speciální paropropustnou lepenku. Na starší podlahy ze surového betonu musíme nejprve položit hydroizolaci ve formě polyetylenové fólie.

Instalace izolačních desek
Na zarovnaný povrch suchého násypu můžeme pokládat plovoucí vrstvu ze speciálních sádrovláknitých desek. Tyto desky jsou, i přes svou malou tloušťku (od 18 mm) a lehkost, velmi odolné a mají výborné zvukoizolační vlastnosti.

Před jejich pokládáním je nutné nejprve podlahu po obvodu izolovat pásy z polystyrénu, aby nedocházelo k přenosu kročejového hluku na stěny. Desky poté pokládáme do čerstvého tmelového lože a to tak, aby nedocházelo ke křížení spár a desky navazovaly bez mezer.

V první řadě se od rohu začíná pokládat vždy celá deska. Na konci řady se deska zařízne a její zbytek se použije na začátek druhé řady. Na závěr se desky slepí a přišroubují k sobě ve spojovací drážce.
Je však nutné dbát na to, aby nedošlo k přišroubování k podlaze a zabránilo se tak ochrannému efektu proti kročejovému hluku. Po zatmelení spár a otvorů po šroubech a vyrovnání drobných nerovností můžeme na izolační desky pokládat již finální podlahovou krytinu (plovoucí podlaha, korek, koberec, dlažba apod.), jejíž podoba již zcela závisí na účelu jednotlivých místností a na možnostech a představách budoucích obyvatel podkrovního prostoru.